Granátníci za První republiky, Archiv SGG
Mezi ty méně známé, ale neméně významné zvláštnosti gardové tradice zcela jistě patří způsob, jakým se schwarzenberští granátníci oslovují a který Českému Krumlovu, s trochou nadsázky řečeno, dodává po večerech téměř punc univerzitního města.
Potkáte-li granátníky na Gardeplacu, tj. na Gardovém nádvoří, nebo během přehlídek městem v parádních uniformách, příliš výřeční nebudou ani s Vámi, ani mezi sebou. Narazíte-li ovšem na granátníky v civilu, jak v některé z krumlovských hospod debatují nad dobrým jídlem a pivem, způsob, jakým se zdraví a oslovují, rozhodně stojí za povšimnutí. Třebaže během služby je oslovování hodnostmi mezi granátníky dodnes přísně vyžadováno, obrací-li se granátník v neformálním styku (rozuměj mimo strážní službu a mimo tzv. parádní uniformu) na jiného granátníka, oslovuje jej dle tradice jako kolegu.
Není proto divu, že legendární dopis od Františka Nováka z ruského zajetí z Tomsku na Sibiři, kde byl internován během I. světové války spolu se svým kolegou Vojtěchem Nožičkou do doby, než se mohli přidat k postupujícím československým legiím, a jenž byl původně zaslán granátníkovi Karlu Fricovi do Českého Krumlova, slavně začíná právě „kolegou“:
Ghtm. Neudörfl s veteránem Vojtěchem Nožičkou, pravnukem granátníka Vojtěcha Nožičky str.
Milý kolego!
Sděluji Tobě tímto, že se nalézám v Rusku co válečný zajatec. Jsem až dosud, chvála Bohu, zdráv a čekám toužebně, až bude věc u konce, že, dá Bůh, se zase navrátím.
Již jsem psal rodině několik lístků a nedostávám žádné odpovědi, co to asi je? Protož jí a všem vyřiď srdečný pozdrav ode mě. Též srdečný pozdrav na Tebe a Tvoji paní, na celou Gardu a všechny známý, s Bohem na shledanou.
Nožička pozdravuje též jeho rodinu a vás všechny.
Fr. Novák, válečný zajatec
Tomsk, Rusko – Sibiř