Prapor země České je jedním ze tří středně-velkých praporů vyvěšovaných Vévodskou tělesnou stráží v Českém Krumlově – Schwarzenberskou granátnickou gardou při strážnici granátníků na Gardeplacu, gardovém nádvoří Státního hradu a zámku v Českém Krumlově, pravidelně v průběhu roku o státních svátcích a rovněž při významných událostech, jako jsou celonárodní výročí nebo státní návštěvy.

Prapor země České je na granátnické strážnici vyvěšován vždy pospolu s Praporem republiky a Knížecím praporem, přičemž se dodržuje rozmístění Země-Republika-Kníže, tj. nejčestnější místo uprostřed soustavy náleží symbolu českého státu, Praporu republiky v barvách české státní vlajky, druhé místo vlevo zaujímá právě prapor v českých zemských barvách a na třetím místě vpravo od Praporu republiky je vztyčován Knížecí prapor, tj. prapor panujícího knížete ze Schwarzenbergu, vévody krumlovského.

Současný zemský prapor vztyčovaný granátníky Vévodské tělesné stráže v Českém Krumlově je darem od občanů města Třeboň, jednoho ze tří hlavních schwarzenberských sídelních měst v jižních Čechách, v nichž se granátníci do vyhnání knížecí rodiny ze země nacisty v roce 1939 pravidelně jako ceremoniální doprovod objevovali. Právě na základě společné historie těchto měst obdrželi českokrumlovští granátníci od města Třeboň v roce 2016 nový zemský prapor (viz níže) jako výraz jihočeské vzájemnosti stojící na schwarzenberské minulosti, tradici a dědictví. Díky tomuto jedinečnému daru města Třeboň mohla být tradice vyvěšování zemského praporu v Českém Krumlově započatá knížaty ze Schwarzenebergu v 19. století jako výraz národní hrdosti a boje za obnovení české státnosti, znovu-obnovena ve 21. století.

Gardový prapor v zemských barvách Čech tak od roku 2016 opět hrdě vlaje v Českém Krumlově jako symbol země České. Jakožto dar občanů města Třeboň je však dnes i jedinečným projevem jihočeské sounáležitosti a připomínkou zásluh knížat ze Schwarzenbergu o českou státnost.

Český Krumlov je v současné době jediné místo v Čechách, kde se český zemský prapor dodnes o státních svátcích pravidelně vyvěšuje. V případě výjimečných ceremonií při slavnostním vyvěšování gardových praporů je Prapor země České vztyčován za zpěvu českého zemského a tradičního českokrumlovského hymnu – Svatováclavského chorálu.

Tradice vyvěšování zemského praporu na zámku v Českém Krumlově

Prapor země České vyvěšovaný granátníky Vévodské tělesné stráže v Českém Krumlově je prapor v barvách původního českého národního a českého zemského praporu, bílé a červené. Tyto dvě staré české zemské barvy reprezentovaly od 19. století až do roku 1918 České království a unii zemí Koruny české, následně v letech 1918–1920 celou Československou republiku, od roku 1920 až do roku 1948 pak opět pouze zemi Českou, jakožto nástupkyni Českého království v rámci zemského zřízení republiky, a konečně v letech 1990–1992 celou Českou republiku v rámci Československé federativní republiky až do znovupřijetí československé vlajky jako státní vlajky samostatnou Českou republikou.

Dnes je bílo-červená bikolóra opět jen praporem země České (chybně nazýván zemskou vlajkou Čech), avšak od likvidace zemského zřízení v Československu a zrušení země České Komunistickou stranou Československa po převzetí moci v republice v roce 1948, je tento původní český prapor de facto symbolem neexistujícího právního celku a tedy i symbolem bez jakéhokoliv právního statutu, který v očích mnohých ztratil své opodstatnění. Nicméně ač v důsledku zániku země České a vymýcení zemského povědomí upadl zemský prapor v zapomnění, nadále představuje důležitý symbol minulosti nejen Čech, ale celého českého státu, neboť se pod jeho barvami český národ mnohokrát postavil v odpor v boji za svá práva a sebeurčení ať už v roce 1848 nebo 1918 a to jak v Čechách, tak i v ostatních zemích Koruny české.

Současná tradice vyvěšování tohoto praporu v Českém Krumlově navazuje a odkazuje na doby, kdy se vyvěšení bílo-červeného praporu rovnalo na mnoha místech v Čechách protistátní provokaci. Knížata ze Schwarzenbergu, vévodové krumlovští, nicméně vždy stála v čele tvrdého jádra politického uskupení usilujícího o obnovu českého státního práva a přestože se tak v mnoha hraničních oblastech Čech pravidelně po nocích ztrácel český prapor z domů těch, kdo se „opovážili“ bílo-červené prapory například o svátku sv. Václava vyvěsit, za vlády Jejich Jasností knížat Adolfa Josefa a Jana Nepomuka II., vévodů krumlovských, červená a bílá z věže českokrumlovského zámku vlála vždy hrdě do světa.

Byl to ostatně Český Krumlov, který byl zvolen jako místo posledního odpočinku významného schwarzenberského rodinného artefaktu – českého zemského praporu J. J. knížete Adolfa Josefa, pod kterým ještě jako dvanáctiletý dědičný princ zorganizoval spolu s dětmi a kamarády v Libějovicích svou dětskou verzi „českého vojenského pluku“, s nímž se připravoval na svou vojenskou službu. Tento prapor se na zámku v Českém Krumlově v prostorách někdejšího schwarzenberského rodinného muzea uchovával od začátku 20. století jako významná památka na oddanost knížat ze Schwarzenbergu zemi České. Po zestátnění zámku a zrušení muzea v roce 1947 byl částečně poškozen, nicméně v rámci výzkumu Archivu Schwarzenberské granátnické gardy byl v roce 2016 dohledán a zpětně identifikován.

Snad ani není třeba dodávat, že stejně jako panující knížata ze Schwarzenbergu na Krumlově a Hluboké i majorátní pánové na Orlíku měli symbol české státnosti v hluboké úctě, pročež stejně, jako v 19. století Karel Havlíček Borovský hrdě hlásal „Moje barva červená a bílá“, téměř o sto let později Jeho Jasnost kníže Karel VI. ze Schwarzenbergu, otec Jeho Jasnosti panujícího knížete Karla VII., vévody krumlovského, jeden z největších českých heraldiků a vexikologů 20. století, měl na zapomenutý starý český prapor takto vzpomínat:

„Je to barva světla a barva ohně, barva slávy, barva andělská, barva královská, barva českého lva, moravské orlice a slovenského kříže. Je to prapor naší minulosti, prapor jásavý a slavný“.

Díky patronátu knížat a vévodů krumlovských přečkal český prapor na samém jihu Čech nejen všeobecné pronásledování na konci 19. století ze strany německých nacionálů, ale i následné zapomnění své vlastní země ve 20. století. Právě na této hluboké úctě knížat ze Schwarzenbergu ke starým českým národním barvám, červené a bílé, i dnes stojí tradice vyvěšování zemského praporu granátníky Vévodské tělesné stráže v Českém Krumlově, která z této perly Šumavy a jižních Čech činí jedno z posledních míst v Čechách, kde se prapor země České dodnes pravidelně objevuje jako připomínka hrdé minulosti českého národa i zásluh rodu knížat ze Schwarzenbergu o českou státnost.

O návrat bílo-červeného praporu do Českého Krumlova se přitom zásadním způsobem zasloužili občané města Třeboň, kteří na základě vzájemnosti měst Český Krumlov a Třeboň stojící na společné historii a dědictví věnovali schwarzenberským granátníkům v roce 2016 dar v podobě nového zemského praporu, aby mohla být tradice jeho vyvěšování v Českém Krumlově důstojně obnovena.

První vztyčení zemského praporu v Českém Krumlově ve 21. století se symbolicky uskutečnilo na nejvýznamnější svátek města Český Krumlov a země České, tj. na svátek sv. Václava a v Den české státnosti, 28. září 2016 v rámci ceremonie, během níž granátníci z rukou starostky města Třeboň, Mgr. Terezie Jenisové, zemský prapor převzali a vyvěsili spolu s Knížecím praporem a Praporem republiky, který přijali od starosty města Hluboká nad Vltavou, Ing. Tomáše Jirsy.

Prapory Vévodské tělesné stráže v Českém Krumlově – Schwarzenberské granátnické gardy, jsou tak nejenom symbolem českokrumlovské hrdosti a české státnosti, ale i jedinečným projevem jihočeské vzájemnosti a sounáležitosti tří schwarzenberských sídelních měst Český Krumlov, Třeboň a Hluboká nad Vltavou založené na jejich společném schwarzenberském dědictví a tradici.

Poznámka k zemskému praporu Čech a původní české vlajce

(Tato poznámka vznikla na základě množství  informací k historii českého praporu nashromážděných v rámci výzkumu Archivu Schwarzenberské granátnické gardy, jehož primárním účelem bylo zmapovat historii vyvěšování českého zemského praporu na zámku v Českém Krumlově. V průběhu rešerše jsme však došli k závěru, že je v současné době k dispozici pouze minimum zdrojů, které by poukazovaly na existenci dvou variant českého zemského praporu koexistujících do roku 1918. Tento nedostatek dle našeho pozorování, bohužel, významně přispívá ke zmatkům, které v současné době panují ve veřejné diskusi na téma starých zemských symbolů v Čechách a na Moravě a jejich podoby. Doufáme, že touto poznámkou k historii českého zemského praporu přispějeme k vyjasnění několika základních nejasností, které dávají za vznik zavádějícím tvrzením a hypotézám populárním ve veřejném prostoru.)

V 19. století se s obnovou zemského cítění počala vedle rudého praporu s bílým lvem, nejstaršího českého praporu, těšit pro svou jednoduchost velké oblibě červeno-bílá bikolóra, která se již v I. polovině století stala všeobecně uznávanou podobou českého zemského praporu, tj. praporu Českého království.

V této době se však v Čechách český zemský prapor vyvěšoval dvěma způsoby – jak současným ustáleným způsobem, bílým pruhem nahoře a červeným dole, tak i obráceně, tj. červeným nahoře a bílým dole. Z tohoto důvodu lze například již na dobových vyobrazeních bojů na barikádách v Praze z roku 1848 zaznamenat, že čeští studenti a revolucionáři bojovali pod oběma těmito variantami českého praporu.

V současné době se přitom i v odborných pojednáních jako český zemský prapor či prapor Českého království automaticky uvádí výhradně dnešní bílo-červená bikolóra s ujištěním, že rozmístění barev, tedy bílá nahoře a červená dole, reflektuje vexikologická pravidla pro uspořádání pruhů vlajek odvozených z erbů a znaků, kdy barva odvozená od štítu je dole a barva figury nahoře. O obrácené variantě, která do roku 1918 představovala v Čechách zcela běžnou reálii, však zdroje v naprosté většině překvapivě mlčí.

Byl to skutečně český znak (bílý lev na červeném štítě), který dal za vznik české zemské a původní československé státní vlajce, avšak v 19. století nebyla vexikologická pravidla v českém prostředí všeobecně uznávaná – ostatně ani nelze o moderní vexikologii v této době hovořit – a tak nelze druhou variantu, červeno-bílou, z dnešního pohledu moderní vexikologie, kodifikované až ve 20. století, považovat za chybnou, a proto ji snad ignorovat.

Obě dvě varianty byly v Čechách 19. století široce rozšířené a uznávané a obě tak představují historické a ve své době a dle oblasti rovnocenné podoby původního zemského praporu. Přestože se nakonec varianta bílo-červená jako vexikologicky vhodnější skutečně prosadila, byla vedle ní až do roku 1918 používána i převrácená červeno-bílá verze, která naopak respektuje starší heraldickou hierarchii.

Ačkoliv nemůžeme vyloučit místní a společenské preference jednoho provedení, existují mnohé doklady o tom, že se obě dvě verze vztyčovaly vedle sebe v rámci jednoho místa nebo události. V Českém Krumlově tak například vlál na přelomu století z věže prapor červeno-bílý, na granátnické strážnici zase bílo-červený. V Praze o podobné situaci svědčí plakáty a vyobrazení VI. Všesokolského sletu v roce 1912.

Neměli bychom rovněž opomenout fakt, že se obě varianty českého zemského praporu šířily i za hranice Českého království. Na Moravě, tj. v Markrabství moravském, které právně nebylo součástí Českého království, se vedle modrého praporu s orlicí a panslovanských trikolór v konfrontaci s německým žluto-červeným praporem setkáváme v bohemofonních oblastech i s českým zemským praporem v bílo-červeném i červeno-bílém provedení. V takovém případě se však nejedná o demonstraci zemské příslušnosti, nýbrž o projev národní sounáležitosti.

Nedostatek informací o červeno-bílé variantě českého praporu přitom často vede v moravském prostředí k domněnce, že se jedná o vlastní moravský zemský prapor, jelikož se automaticky na základě odlišnosti předpokládá, že český zemský prapor má být výhradně bílo-červený. Jak jsme si ovšem vysvětlili, červená a bílá se v obou kombinacích staly barvami jak českými zemskými, tak i českými národními mimo zemi Českou.

Teprve s rokem 1918, kdy nová republika přijala po vyhlášení nezávislosti bílo-červený prapor jako svou státní vlajku, můžeme považovat červeno-bílou variantu za ryze archaickou, ustoupivší bílo-červené vlajce i na celo-zemské úrovni. Jedním z argumentů pro prosazení varianty bílo-červené byl vedle vexikologického hlediska především fakt, že se červeno-bílá varianta shodovala s vlajkou města Vídně, což nebylo v tehdejší době z ideologických důvodů přijatelné.

Následným zvolením druhé a rozšířenější varianty českého praporu však došlo k tomu, že se československá státní vlajka nyní shodovala s vlajkou Polska a Horních Rakous. I z tohoto důvodu se proto Československá republika původního českého zemského a národního praporu nakonec vzdala a v roce 1920 zavedla vlajku novou, doplněnou o modrý klín symbolizující Slovensko.

Po roce 1920 tak český bílo-červený prapor zůstal, byť bez jakékoliv právní ochrany, formálním symbolem svého původní celku – tj. Čech, nadále existující správní jednotky a právního útvaru se svým vlastním prezidentem – země České.

Země Česká jako nástupce království Českého, země Moravská za markrabství Moravské a země Slezská za České Slezsko (později sjednocené v zemi Moravskoslezskou) existovaly v rámci republiky až do roku 1948, kdy bylo zemské zřízení po komunistickém převzetí moci zrušeno a nahrazeno kraji, které posilovaly centralizaci a dominantní postavení Prahy a tedy i pozici Komunistické strany Československa. Od té doby upadal zemský prapor s výjimkou svého návratu v letech 1990-1992 jako vlajky České republiky v rámci federace v hluboké zapomnění.

Z důvodů vymýcení zemské identity v době komunistické diktatury se dnes v Čechách, ale dokonce i na Moravě, kde se zemské cítění podařilo částečně uchovat, setkáváme v posledních desetiletích v zápalu regionálního patriotismu s údajnými zemskými symboly, především tzv. vlajkami, které jsou však ryze moderními kostrukty.

Hlavní problém v tomto ohledu představuje fakt, že v letech 1918-1948 nebyly zemské prapory nikdy právně ukotveny. V nedávné době tak začala být jistými nadšeneckými kruhy na Moravě jako moravská „zemská vlajka“ propagována žluto-červená bikolóra.

Tato údajná „vlajka Moravy“ odvolávající se na usnesení zemského sněmu z roku 1848 nebyla v praxi moravským obyvatelstvem nikdy přijata jako celo-zemský symbol, jelikož se žluto-červená bikolóra stala následně symbolem politickým, a to národních ambicí německy mluvících Moravanů, což přirozeně vylučovalo ostatní obyvatele země Moravské, spolu s ideou vyvázání Moravy ze svazku zemí Koruny české.

Používání žluto-červeného praporu jako symbolu Moravy je tak dnes s ohledem na její původní politický a národnostní podtext velmi nešťastné. V posledních letech se však žluto-červené bikolóry šiří po moravských městech a tento symbol, který měl původně demonstrovat sounáležitost německy mluvících Moravanů k Rakousku, dnes ve 21. století překvapivě zdobí některé moravské radnice – a to i přes věcné výhrady odborníků vypracovaných pro Ministerstvo vnitra České republiky (viz zde).

Dokonce se lze setkat i s naprosto moderním konstruktem – s variantou, která na žluto-červené bikolóře nese zlatě-šachovanou orlici ve znaku. Právě na základě tohoto ahistoricismu lze v Čechách – především na pochybných setkáních pravicového spektra – narazit na varianty bílo-červeného praporu nesoucího český znak. Nicméně stejně jako u pseudo-vlajky se zlatě-šachovanou orlicí v případě Moravy, je i znak se lvem na zemském praporu nejen demonstrací naprosté neznalosti historických reálií, nýbrž svým způsobem i projevem neúcty k zemským symbolům, jakým by byly například obdobné úpravy českých státních symbolů.

Stejně, jako je dnes zcela nemyslitelné svévolné umístění státního znaku na státní vlajku, je rovněž nevhodné modifikovat české a moravské zemské symboly na základě vlastního úsudku či rozmaru.

Jelikož však po roce 1918 nikdy nedošlo k uzákonění podob vlajek jednotlivých českých zemí, zemské prapory nebyly a dodnes nejsou chráněny zákonem. Jedinou ochranou jim tak dnes může být pouze tradice a naše úcta.

Ze stejného důvodu je tak i označování zemských praporů jako „zemské vlajky“ rovněž velmi problematické, jelikož zemské prapory nebyly nikdy uzákoněny v moderním slova smyslu jako zemské vlajky, tj. vlajka je zákonem stanovená podoba praporu s přesně danými rozměry, čímž prapory zemí českých v letech 1918-1948 nebyly a pro přetrvávající existenci krajů zavedených Komunistickou stranou Československa nejsou ani dnes .

Na Moravě v minulosti vedle původního a nejstaršího modrého praporu s šachovanou orlicí vlály v případě českojazyčného obyvatelstva nejčastěji české bílo-červené a červeno-bílé bikolóry, tj. obě varianty českého národního praporu, nebo dvě oblíbené varianty panslovanské trikolóry. Německé obyvatelstvo pak používalo zmíněnou žluto-červenou bikolóru. Známé jsou však i další variace trikolór.

V Čechách vedle rudého praporu s českým lvem vlály pouze dvě varianty české bikolóry, přičemž od konce 19. století bílo-červená varianta dominovala, ačkoliv červeno-bílý prapor byl rovněž nadále používán – nikdy však tyto bikolóry nenesly zemské znaky. Jedinou přijatelnou alternativou s figurálním motivem, byť velmi archaickou, je pouze středověký a raně-novověký rudý prapor s bílým lvem.

V Českém Krumlově se na vévodském zámku knížat ze Schwarzenbergu od 19. století do roku 1918 vyvěšoval jak prapor bílo-červený, tak i červeno-bílý, který se však počínaje tímto rokem přestal užívat, jelikož bílo-červená vlajka Československa zakotvila rozmístění pruhů zemské bikolóry dle úzu, jenž platí dodnes.

Granátníci Vévodské tělesné stráže v Českém Krumlově proto dnes o státních svátcích spolu s Praporem republiky a Knížecím praporem vyvěšují zemský prapor zásadně v provedení bílo-červeném, definitivně prosazeném po roce 1918 v důsledku jeho přijetí jako dočasné československé vlajky, pod nímž již ostatně v letech 1900 a 1908 reprezentovali Čechy čeští sportovci na olympijských hrách v Paříži a Londýně.

Současná varianta zemského praporu je tak od roku 1918 při vodorovném vyvěšování orientována bílým pruhem nahoru a červeným dolů stejně jako u československé a nynější české státní vlajky. Obdobně je při vztyčování praporu vertikálně dnes bílý pruh vždy vpravo a červený vlevo jako v případě praporu v barvách české státní vlajky vztyčeného svisle.

(mn)

Svatováclavský chorál v podání českokrumlovského sboru Bellaria, který pěvecky doprovodil první vyvěšení Praporu země České granátníky ve 21. století na Gardeplacu SHZ Český Krumlov dne 28. září 2016 na svátek svatého Václava

 

Zdroje:
Archiv Schwarzenberské granátnické gardy
SOA Třeboň – Český Krumlov
Respekt, Svazek 21, Vydání 9–16, Nezávislé tiskové středisko 2010, str. 57
Depozitář SHZ Český Krumlov

Citace: NEUDÖRFL, Martin. Prapor země České. In: Schwarzenberská granátnická garda [online článek]. Český Krumlov: Schwarzenberská granátnická garda, z. s., ©2015–2017, Poslední změna článku 24. 1. 2017 21:16. Dostupné z: http://www.krumlovskagarda.cz/prapor-zeme_ceske/

zpět do historie / zpět k praporům