Prapor země České je jedním ze tří středně-velkých praporů vyvěšovaných Vévodskou tělesnou stráží v Českém Krumlově – Schwarzenberskou granátnickou gardou při strážnici granátníků na Gardeplacu, gardovém nádvoří Státního hradu a zámku v Českém Krumlově, pravidelně v průběhu roku o státních svátcích a rovněž při významných událostech, jako jsou celonárodní výročí nebo státní návštěvy.
Prapor země České je na granátnické strážnici vyvěšován vždy pospolu s Praporem republiky a Knížecím praporem, přičemž se dodržuje rozmístění Země-Republika-Kníže, tj. nejčestnější místo uprostřed soustavy náleží symbolu českého státu, Praporu republiky v barvách české státní vlajky, druhé místo vlevo zaujímá právě prapor v českých zemských barvách a na třetím místě vpravo od Praporu republiky je vztyčován Knížecí prapor, tj. prapor panujícího knížete ze Schwarzenbergu, vévody krumlovského.
Současný zemský prapor vztyčovaný granátníky Vévodské tělesné stráže v Českém Krumlově je darem od občanů města Třeboň, jednoho ze tří hlavních schwarzenberských sídelních měst v jižních Čechách, v nichž se granátníci do vyhnání knížecí rodiny ze země nacisty v roce 1939 pravidelně jako ceremoniální doprovod objevovali. Právě na základě společné historie těchto měst obdrželi českokrumlovští granátníci od města Třeboň v roce 2016 nový zemský prapor (viz níže) jako výraz jihočeské vzájemnosti stojící na schwarzenberské minulosti, tradici a dědictví. Díky tomuto jedinečnému daru města Třeboň mohla být tradice vyvěšování zemského praporu v Českém Krumlově započatá knížaty ze Schwarzenebergu v 19. století jako výraz národní hrdosti a boje za obnovení české státnosti, znovu-obnovena ve 21. století.
Gardový prapor v zemských barvách Čech tak od roku 2016 opět hrdě vlaje v Českém Krumlově jako symbol země České. Jakožto dar občanů města Třeboň je však dnes i jedinečným projevem jihočeské sounáležitosti a připomínkou zásluh knížat ze Schwarzenbergu o českou státnost.
Český Krumlov je v současné době jediné místo v Čechách, kde se český zemský prapor dodnes o státních svátcích pravidelně vyvěšuje. V případě výjimečných ceremonií při slavnostním vyvěšování gardových praporů je Prapor země České vztyčován za zpěvu českého zemského a tradičního českokrumlovského hymnu – Svatováclavského chorálu.
Tradice vyvěšování zemského praporu na zámku v Českém Krumlově
Prapor země České vyvěšovaný granátníky Vévodské tělesné stráže v Českém Krumlově je prapor v barvách původního českého národního a českého zemského praporu, bílé a červené. Tyto dvě staré české zemské barvy reprezentovaly od 19. století až do roku 1918 České království a unii zemí Koruny české, následně v letech 1918–1920 celou Československou republiku, od roku 1920 až do roku 1948 pak opět pouze zemi Českou, jakožto nástupkyni Českého království v rámci zemského zřízení republiky, a konečně v letech 1990–1992 celou Českou republiku v rámci Československé federativní republiky až do znovupřijetí československé vlajky jako státní vlajky samostatnou Českou republikou.
Zemský prapor na zámecké věži
Dnes je bílo-červená bikolóra opět jen praporem země České (chybně nazýván zemskou vlajkou Čech), avšak od likvidace zemského zřízení v Československu a zrušení země České Komunistickou stranou Československa po převzetí moci v republice v roce 1948, je tento původní český prapor de facto symbolem neexistujícího právního celku a tedy i symbolem bez jakéhokoliv právního statutu, který v očích mnohých ztratil své opodstatnění. Nicméně ač v důsledku zániku země České a vymýcení zemského povědomí upadl zemský prapor v zapomnění, nadále představuje důležitý symbol minulosti nejen Čech, ale celého českého státu, neboť se pod jeho barvami český národ mnohokrát postavil v odpor v boji za svá práva a sebeurčení ať už v roce 1848 nebo 1918 a to jak v Čechách, tak i v ostatních zemích Koruny české.
Současná tradice vyvěšování tohoto praporu v Českém Krumlově navazuje a odkazuje na doby, kdy se vyvěšení bílo-červeného praporu rovnalo na mnoha místech v Čechách protistátní provokaci. Knížata ze Schwarzenbergu, vévodové krumlovští, nicméně vždy stála v čele tvrdého jádra politického uskupení usilujícího o obnovu českého státního práva a přestože se tak v mnoha hraničních oblastech Čech pravidelně po nocích ztrácel český prapor z domů těch, kdo se „opovážili“ bílo-červené prapory například o svátku sv. Václava vyvěsit, za vlády Jejich Jasností knížat Adolfa Josefa a Jana Nepomuka II., vévodů krumlovských, červená a bílá z věže českokrumlovského zámku vlála vždy hrdě do světa.
Byl to ostatně Český Krumlov, který byl zvolen jako místo posledního odpočinku významného schwarzenberského rodinného artefaktu – českého zemského praporu J. J. knížete Adolfa Josefa, pod kterým ještě jako dvanáctiletý dědičný princ zorganizoval spolu s dětmi a kamarády v Libějovicích svou dětskou verzi „českého vojenského pluku“, s nímž se připravoval na svou vojenskou službu. Tento prapor se na zámku v Českém Krumlově v prostorách někdejšího schwarzenberského rodinného muzea uchovával od začátku 20. století jako významná památka na oddanost knížat ze Schwarzenbergu zemi České. Po zestátnění zámku a zrušení muzea v roce 1947 byl částečně poškozen, nicméně v rámci výzkumu Archivu Schwarzenberské granátnické gardy byl v roce 2016 dohledán a zpětně identifikován.
Český prapor J. J. knížete Adolfa Josefa
Snad ani není třeba dodávat, že stejně jako panující knížata ze Schwarzenbergu na Krumlově a Hluboké i majorátní pánové na Orlíku měli symbol české státnosti v hluboké úctě, pročež stejně, jako v 19. století Karel Havlíček Borovský hrdě hlásal „Moje barva červená a bílá“, téměř o sto let později Jeho Jasnost kníže Karel VI. ze Schwarzenbergu, otec Jeho Jasnosti panujícího knížete Karla VII., vévody krumlovského, jeden z největších českých heraldiků a vexikologů 20. století, měl na zapomenutý starý český prapor takto vzpomínat:
„Je to barva světla a barva ohně, barva slávy, barva andělská, barva královská, barva českého lva, moravské orlice a slovenského kříže. Je to prapor naší minulosti, prapor jásavý a slavný“.
Díky patronátu knížat a vévodů krumlovských přečkal český prapor na samém jihu Čech nejen všeobecné pronásledování na konci 19. století ze strany německých nacionálů, ale i následné zapomnění své vlastní země ve 20. století. Právě na této hluboké úctě knížat ze Schwarzenbergu ke starým českým národním barvám, červené a bílé, i dnes stojí tradice vyvěšování zemského praporu granátníky Vévodské tělesné stráže v Českém Krumlově, která z této perly Šumavy a jižních Čech činí jedno z posledních míst v Čechách, kde se prapor země České dodnes pravidelně objevuje jako připomínka hrdé minulosti českého národa i zásluh rodu knížat ze Schwarzenbergu o českou státnost.
Předání praporu z rukou starostky města Třeboň
O návrat bílo-červeného praporu do Českého Krumlova se přitom zásadním způsobem zasloužili občané města Třeboň, kteří na základě vzájemnosti měst Český Krumlov a Třeboň stojící na společné historii a dědictví věnovali schwarzenberským granátníkům v roce 2016 dar v podobě nového zemského praporu, aby mohla být tradice jeho vyvěšování v Českém Krumlově důstojně obnovena.
První vztyčení zemského praporu v Českém Krumlově ve 21. století se symbolicky uskutečnilo na nejvýznamnější svátek města Český Krumlov a země České, tj. na svátek sv. Václava a v Den české státnosti, 28. září 2016 v rámci ceremonie, během níž granátníci z rukou starostky města Třeboň, Mgr. Terezie Jenisové, zemský prapor převzali a vyvěsili spolu s Knížecím praporem a Praporem republiky, který přijali od starosty města Hluboká nad Vltavou, Ing. Tomáše Jirsy.
Prapory Vévodské tělesné stráže v Českém Krumlově – Schwarzenberské granátnické gardy, jsou tak nejenom symbolem českokrumlovské hrdosti a české státnosti, ale i jedinečným projevem jihočeské vzájemnosti a sounáležitosti tří schwarzenberských sídelních měst Český Krumlov, Třeboň a Hluboká nad Vltavou založené na jejich společném schwarzenberském dědictví a tradici.
Poznámka k zemskému praporu Čech a původní české vlajce
(Tato poznámka vznikla na základě množství informací k historii českého praporu nashromážděných v rámci výzkumu Archivu Schwarzenberské granátnické gardy, jehož primárním účelem bylo zmapovat historii vyvěšování českého zemského praporu na zámku v Českém Krumlově. V průběhu rešerše jsme však došli k závěru, že je v současné době k dispozici pouze minimum zdrojů, které by poukazovaly na existenci dvou variant českého zemského praporu koexistujících do roku 1918. Tento nedostatek dle našeho pozorování, bohužel, významně přispívá ke zmatkům, které v současné době panují ve veřejné diskusi na téma starých zemských symbolů v Čechách a na Moravě a jejich podoby. Doufáme, že touto poznámkou k historii českého zemského praporu přispějeme k vyjasnění několika základních nejasností, které dávají za vznik zavádějícím tvrzením a hypotézám populárním ve veřejném prostoru.)
Dvě varianty zemského praporu do roku 1918
V 19. století se s obnovou zemského cítění počala vedle rudého praporu s bílým lvem, nejstaršího českého praporu, těšit pro svou jednoduchost velké oblibě červeno-bílá bikolóra, která se již v I. polovině století stala všeobecně uznávanou podobou českého zemského praporu, tj. praporu Českého království.
V této době se však v Čechách český zemský prapor vyvěšoval dvěma způsoby – jak současným ustáleným způsobem, bílým pruhem nahoře a červeným dole, tak i obráceně, tj. červeným nahoře a bílým dole. Z tohoto důvodu lze například již na dobových vyobrazeních bojů na barikádách v Praze z roku 1848 zaznamenat, že čeští studenti a revolucionáři bojovali pod oběma těmito variantami českého praporu.
V současné době se přitom i v odborných pojednáních jako český zemský prapor či prapor Českého království automaticky uvádí výhradně dnešní bílo-červená bikolóra s ujištěním, že rozmístění barev, tedy bílá nahoře a červená dole, reflektuje vexikologická pravidla pro uspořádání pruhů vlajek odvozených z erbů a znaků, kdy barva odvozená od štítu je dole a barva figury nahoře. O obrácené variantě, která do roku 1918 představovala v Čechách zcela běžnou reálii, však zdroje v naprosté většině překvapivě mlčí.
Obě varianty na barikádách v Praze 1848
Byl to skutečně český znak (bílý lev na červeném štítě), který dal za vznik české zemské a původní československé státní vlajce, avšak v 19. století nebyla vexikologická pravidla v českém prostředí všeobecně uznávaná – ostatně ani nelze o moderní vexikologii v této době hovořit – a tak nelze druhou variantu, červeno-bílou, z dnešního pohledu moderní vexikologie, kodifikované až ve 20. století, považovat za chybnou, a proto ji snad ignorovat.
Obě dvě varianty byly v Čechách 19. století široce rozšířené a uznávané a obě tak představují historické a ve své době a dle oblasti rovnocenné podoby původního zemského praporu. Přestože se nakonec varianta bílo-červená jako vexikologicky vhodnější skutečně prosadila, byla vedle ní až do roku 1918 používána i převrácená červeno-bílá verze, která naopak respektuje starší heraldickou hierarchii.
Ačkoliv nemůžeme vyloučit místní a společenské preference jednoho provedení, existují mnohé doklady o tom, že se obě dvě verze vztyčovaly vedle sebe v rámci jednoho místa nebo události. V Českém Krumlově tak například vlál na přelomu století z věže prapor červeno-bílý, na granátnické strážnici zase bílo-červený. V Praze o podobné situaci svědčí plakáty a vyobrazení VI. Všesokolského sletu v roce 1912.
Neměli bychom rovněž opomenout fakt, že se obě varianty českého zemského praporu šířily i za hranice Českého království. Na Moravě, tj. v Markrabství moravském, které právně nebylo součástí Českého království, se vedle modrého praporu s orlicí a panslovanských trikolór v konfrontaci s německým žluto-červeným praporem setkáváme v bohemofonních oblastech i s českým zemským praporem v bílo-červeném i červeno-bílém provedení. V takovém případě se však nejedná o demonstraci zemské příslušnosti, nýbrž o projev národní sounáležitosti.
Nedostatek informací o červeno-bílé variantě českého praporu přitom často vede v moravském prostředí k domněnce, že se jedná o vlastní moravský zemský prapor, jelikož se automaticky na základě odlišnosti předpokládá, že český zemský prapor má být výhradně bílo-červený. Jak jsme si ovšem vysvětlili, červená a bílá se v obou kombinacích staly barvami jak českými zemskými, tak i českými národními mimo zemi Českou.
Obě varianty praporu na Všesokolském sletu 1912
Teprve s rokem 1918, kdy nová republika přijala po vyhlášení nezávislosti bílo-červený prapor jako svou státní vlajku, můžeme považovat červeno-bílou variantu za ryze archaickou, ustoupivší bílo-červené vlajce i na celo-zemské úrovni. Jedním z argumentů pro prosazení varianty bílo-červené byl vedle vexikologického hlediska především fakt, že se červeno-bílá varianta shodovala s vlajkou města Vídně, což nebylo v tehdejší době z ideologických důvodů přijatelné.
Následným zvolením druhé a rozšířenější varianty českého praporu však došlo k tomu, že se československá státní vlajka nyní shodovala s vlajkou Polska a Horních Rakous. I z tohoto důvodu se proto Československá republika původního českého zemského a národního praporu nakonec vzdala a v roce 1920 zavedla vlajku novou, doplněnou o modrý klín symbolizující Slovensko.
Po roce 1920 tak český bílo-červený prapor zůstal, byť bez jakékoliv právní ochrany, formálním symbolem svého původní celku – tj. Čech, nadále existující správní jednotky a právního útvaru se svým vlastním prezidentem – země České.
Země Česká jako nástupce království Českého, země Moravská za markrabství Moravské a země Slezská za České Slezsko (později sjednocené v zemi Moravskoslezskou) existovaly v rámci republiky až do roku 1948, kdy bylo zemské zřízení po komunistickém převzetí moci zrušeno a nahrazeno kraji, které posilovaly centralizaci a dominantní postavení Prahy a tedy i pozici Komunistické strany Československa. Od té doby upadal zemský prapor s výjimkou svého návratu v letech 1990-1992 jako vlajky České republiky v rámci federace v hluboké zapomnění.
Český zemský prapor při svislém vyvěšování dle dnes platných pravidel
Z důvodů vymýcení zemské identity v době komunistické diktatury se dnes v Čechách, ale dokonce i na Moravě, kde se zemské cítění podařilo částečně uchovat, setkáváme v posledních desetiletích v zápalu regionálního patriotismu s údajnými zemskými symboly, především tzv. vlajkami, které jsou však ryze moderními kostrukty.
Hlavní problém v tomto ohledu představuje fakt, že v letech 1918-1948 nebyly zemské prapory nikdy právně ukotveny. V nedávné době tak začala být jistými nadšeneckými kruhy na Moravě jako moravská „zemská vlajka“ propagována žluto-červená bikolóra.
Tato údajná „vlajka Moravy“ odvolávající se na usnesení zemského sněmu z roku 1848 nebyla v praxi moravským obyvatelstvem nikdy přijata jako celo-zemský symbol, jelikož se žluto-červená bikolóra stala následně symbolem politickým, a to národních ambicí německy mluvících Moravanů, což přirozeně vylučovalo ostatní obyvatele země Moravské, spolu s ideou vyvázání Moravy ze svazku zemí Koruny české.
Používání žluto-červeného praporu jako symbolu Moravy je tak dnes s ohledem na její původní politický a národnostní podtext velmi nešťastné. V posledních letech se však žluto-červené bikolóry šiří po moravských městech a tento symbol, který měl původně demonstrovat sounáležitost německy mluvících Moravanů k Rakousku, dnes ve 21. století překvapivě zdobí některé moravské radnice – a to i přes věcné výhrady odborníků vypracovaných pro Ministerstvo vnitra České republiky (viz zde).
Dokonce se lze setkat i s naprosto moderním konstruktem – s variantou, která na žluto-červené bikolóře nese zlatě-šachovanou orlici ve znaku. Právě na základě tohoto ahistoricismu lze v Čechách – především na pochybných setkáních pravicového spektra – narazit na varianty bílo-červeného praporu nesoucího český znak. Nicméně stejně jako u pseudo-vlajky se zlatě-šachovanou orlicí v případě Moravy, je i znak se lvem na zemském praporu nejen demonstrací naprosté neznalosti historických reálií, nýbrž svým způsobem i projevem neúcty k zemským symbolům, jakým by byly například obdobné úpravy českých státních symbolů.
Stejně, jako je dnes zcela nemyslitelné svévolné umístění státního znaku na státní vlajku, je rovněž nevhodné modifikovat české a moravské zemské symboly na základě vlastního úsudku či rozmaru.
Jelikož však po roce 1918 nikdy nedošlo k uzákonění podob vlajek jednotlivých českých zemí, zemské prapory nebyly a dodnes nejsou chráněny zákonem. Jedinou ochranou jim tak dnes může být pouze tradice a naše úcta.
Ze stejného důvodu je tak i označování zemských praporů jako „zemské vlajky“ rovněž velmi problematické, jelikož zemské prapory nebyly nikdy uzákoněny v moderním slova smyslu jako zemské vlajky, tj. vlajka je zákonem stanovená podoba praporu s přesně danými rozměry, čímž prapory zemí českých v letech 1918-1948 nebyly a pro přetrvávající existenci krajů zavedených Komunistickou stranou Československa nejsou ani dnes .
Český zemský prapor na olympiádě v Londýně 1908
Na Moravě v minulosti vedle původního a nejstaršího modrého praporu s šachovanou orlicí vlály v případě českojazyčného obyvatelstva nejčastěji české bílo-červené a červeno-bílé bikolóry, tj. obě varianty českého národního praporu, nebo dvě oblíbené varianty panslovanské trikolóry. Německé obyvatelstvo pak používalo zmíněnou žluto-červenou bikolóru. Známé jsou však i další variace trikolór.
V Čechách vedle rudého praporu s českým lvem vlály pouze dvě varianty české bikolóry, přičemž od konce 19. století bílo-červená varianta dominovala, ačkoliv červeno-bílý prapor byl rovněž nadále používán – nikdy však tyto bikolóry nenesly zemské znaky. Jedinou přijatelnou alternativou s figurálním motivem, byť velmi archaickou, je pouze středověký a raně-novověký rudý prapor s bílým lvem.
V Českém Krumlově se na vévodském zámku knížat ze Schwarzenbergu od 19. století do roku 1918 vyvěšoval jak prapor bílo-červený, tak i červeno-bílý, který se však počínaje tímto rokem přestal užívat, jelikož bílo-červená vlajka Československa zakotvila rozmístění pruhů zemské bikolóry dle úzu, jenž platí dodnes.
Zemský prapor v Českém Krumlově v roce 2017
Granátníci Vévodské tělesné stráže v Českém Krumlově proto dnes o státních svátcích spolu s Praporem republiky a Knížecím praporem vyvěšují zemský prapor zásadně v provedení bílo-červeném, definitivně prosazeném po roce 1918 v důsledku jeho přijetí jako dočasné československé vlajky, pod nímž již ostatně v letech 1900 a 1908 reprezentovali Čechy čeští sportovci na olympijských hrách v Paříži a Londýně.
Současná varianta zemského praporu je tak od roku 1918 při vodorovném vyvěšování orientována bílým pruhem nahoru a červeným dolů stejně jako u československé a nynější české státní vlajky. Obdobně je při vztyčování praporu vertikálně dnes bílý pruh vždy vpravo a červený vlevo jako v případě praporu v barvách české státní vlajky vztyčeného svisle.
Svatováclavský chorál v podání českokrumlovského sboru Bellaria, který pěvecky doprovodil první vyvěšení Praporu země České granátníky ve 21. století na Gardeplacu SHZ Český Krumlov dne 28. září 2016 na svátek svatého Václava
Audio přehrávač
Zdroje:
Archiv Schwarzenberské granátnické gardy
SOA Třeboň – Český Krumlov
Respekt, Svazek 21, Vydání 9–16, Nezávislé tiskové středisko 2010, str. 57
Depozitář SHZ Český Krumlov
Citace: NEUDÖRFL, Martin. Prapor země České. In: Schwarzenberská granátnická garda [online článek]. Český Krumlov: Schwarzenberská granátnická garda, z. s., ©2015–2017, Poslední změna článku 24. 1. 2017 21:16. Dostupné z: http://www.krumlovskagarda.cz/prapor-zeme_ceske/